Bradavická ekologicko-psychologická kampaň - Muška jenom zlatá

Muška jenom zlatá

„Probírá se!“
„No.. už bylo na čase, spal dva dny. To přece není normální, musel bejt pořádně nevyspalej!“
A právě se probouzející Harry Potter se lehce začervenal. Copak asi děláš po nocích, Ha-rry?
Otevře oči vstříc kruté realitě tváří v tvář školní ošetřovatelce.
„Tohle vypijte!“ nacpe mu do ruky cosi ohavně páchnoucího po shnilé trávě v bílém plastikovaném kelímku (ošetřovatelka rozhodně nepodporuje Brumbálovo ekologické snažení!) a, když se chlapec nějak nemá k vypití, narve mu do úst trychtýř a nápoj do něho nalije.
Harry znechuceně zaprská a začne naprázdno dávit. „Hlavně se mi tady nepozvracejte,“ zamrmlá madame a odejde si po svých.
Jakmile se pacient trochu vzpamatuje, všimne si úlevného výrazu na tváři Hermiony a až nepatřičně široký úsměv Rona.
„Herm? R... Rone?“ vykoktá lehce zmaten nastalou situací – není si moc jistý, co od zrzka čekat. Kdo by se také divil, že?
„Harry! Jsi v pořádku? Ty jsi nám, ale dal!“ Hermiona, Harry je za její starostlivost vděčný. Pokusí se posadit, ale pořád mu to moc nejde, tak zůstane ležet a zírá na své dva nejlepší kamarády, postavené těsně vedle sebe.
„Jo, kámo, mysleli jsme si, že už se neprobudíš...“ Ron, ten neomalený dlouhán... Asi už je v pořádku...
„A co bylo s tebou? Nebo snad pořád ještě je?“ zeptá se lehce zmateně Harry, odpoví mu Ronův zkroušený výraz.
„Představ si, Harry, že byl pod vlivem kouzla!“ vychrlí Hermiona honem rychle, ale dřív, než se dostane do ráže, přeruší ji Ron.
„Harry... já... hrozně se omlouvám, nechtěl jsem... Cítil jsem se pod psa, vlastně úplně jako pes. To Melinda...“
„H?“ podiví se Harry.
„To ta holka, co se mnou chtěla jít na ples, nějak neunesla to, že já po tanci s ní nebažím. No... a tak jako se mi asi pomstila.“
Harry si matně vzpomene a Ron chce pokračovat, ale...
„Bylo to jakési zprzněné kouzlo na přeměnu. Vážně netuším, co ta holka chtěla, ale ať už chtěla cokoliv, vůbec se jí to nepovedlo. Naštěstí madame Pomfreyová si s tím věděla rady a ani to dlouho netrvalo...“ přihlásí se o slovo opět Hermiona a chytí Rona za ruku. Ten na ni znovu volně naváže: „Takže mě celou noc nalejvala nějakejma dryákama a už jsem to zase já, až na divný nutkání vrtět ocasem, i když samozřejmě žádný nemám, to dá rozum.“
„Melindu asi vyloučí,“ povzdechne si znovu dívka.
„Hmmm...“ zahučel Harry, nevěděl, co jiného by jim na tohle měl říct. Náhle si uvědomí, co dělal před Ronovým útokem – všechno je v háji! Zkazilo mu to rande s Malfoyem! To už to vypadalo tak slibně a teď je po všem!
„Harry?“ zase Herm, ona si prostě nedá pokoj.
„Myslím si, že je tu ještě někdo, kdo by s tebou chtěl mluvit,“ špitne čarodějka, pustí zrzkovu ruku a pomalu od sebe rozestoupí. Ron zrozpačití. Skrz vzniklou mezeru nervózně vykoukne blonďatá hlava.
„Ehm, Pottere...“ kývne mu na pozdrav a černovlasý se zeširoka usměje.
„Draco...“ řekne a v očích se mu rozsvítí jako lampička při výslechu, když ji ovládá „ten zlej polda“.
„Tak my vás necháme o samotě,“ snaží se o takt Hermiona, chytne dosud tupě stojícího Rona a vytlačí ho z místnosti.
Na ošetřovně nastane trapné ticho. Draco evidentně neví, co říct, a z nedostatku inspirace hrábne po ohrané frázi.
„Tak, Pottere, jak se máš?“ zeptá se a zadívá se na velmi zajímavě strukturovanou podlahu, nevědomky začne otáčet stříbrným prstenem kolem levého prsteníku.
„Teď už dobře,“ řekne chlapec, který přežil, aby se teď na něco důležitého zeptal.
„Draco...“ zašeptá lehce rozechvělým hlasem. „Nechceš si sem lehnout ke mně?“
Blonďák přestane obtěžovat kovaný kroužek, zvedne pohled ze země a zadívá se lehce rozpačitě do zelených očí. Harry nadzvedne peřinu a on po chvilce váhání pod ní vklouzne a přitulí se k němu... Harry se šťastně usměje a blaženě vdechuje vůni druhého chlapce. Nemluví... i tak si ale rozumí. Zelenooký slastně přivře oči a jeho možná-že-i-dokonce-přítel se zavrtí, aby našel pohodlnější pozici, přičemž uštědří svému protějšku pořádný kopanec do holeně. Ten ztuhne a uvědomí si, že tohle nebyla ta důležitá otázka, na kterou se chtěl zeptat.
Ta zněla: „Vrátíš mi můj neviditelný plášť?“

Zazvonil zvonec
a pohádky je konec.
Spletly se nám provázky,
máte ňáké otázky?
Sypte je sem,
vždyť čert to vem!
*šílený smích*

16. Kapitola || 18. Kapitola

Epilog aneb my happy endingMuška jenom zlatáSonda do minulostiBrumbálův ženiální plán číslo dvěStalo se u košůNejistota aneb, jak to vidí HermionaStudnice moudrostiStalo se na trestuStromky, stromky a ještě jednou stromkyHalloweenPosezení uprostřed chodby II.Posezení uprostřed chodby I.Zvláštní...Ženiální plán Albieho BrumbálaOdhaleníPohřebNovinkyRáno u vody